Neodbytná myšlenka

Antonín Dvořák své hudební myšlenky trpělivě promýšlel a mnohokrát přetvářel. Každá z nich se mu neodbytně vracela, když hledal dokonalý hudební tvar. Skrze vlastní hlas se dostaneme do hlavy samotného Dvořáka.

VÝLET POD ČELO

Aktivitu začínáme relaxační technikou, délku přizpůsobujeme potřebám třídy.

Sedneme si společně do kruhu, ideálně tak, aby měl každý kolem sebe dostatek prostoru.

Vydáme se na krátký výlet ke svým myšlenkám.

Nejprve si všimněte svého dechu. Pouze jej pozorujte. Uvědomte si, jakou částí těla se dotýkáte podlahy.

Všimněte si svých myšlenek. Pozorujte, nehodnoťte. Co vám zrovna teď běží hlavou?

Sdílíme postřehy o svých myšlenkách.

„Když jsem byl mladý, komponoval jsem velmi rychle. Psal jsem doslova překotně a dokud jsem své myšlenky nezapsal na papír, o nic jiného jsem se nestaral. Časem jsem se ale naučil větší pečlivosti. Když dnes dostanu nějaký nový nápad, dříve než vůbec něco napíšu, pokouším se vše nejprve co nejlépe promyslet. Přehraji si jej dvacetkrát, třicetkrát, ba dokonce stokrát, dokud se nedopracuji přesně k tomu, co chci. Psaní už potom tolik času nezabere. Co jsem měl v hlavě celé měsíce, je na papíru během týdne nebo i dříve.“

V DVOŘÁKOVĚ MYSLI

Dvořákovi se hlavou honily různé hudební myšlenky.

Naučíme se zpívat hlavní téma I. věty Suity. Zazpíváme ho několikrát za sebou.

Rozdáme texty Dvořákových myšlenek. (1)

Napadalo ho i mnoho docela obyčejných myšlenek.

Čtěte text potichu sami pro sebe.

Otočte se zády k sobě a čtěte nahlas všichni najednou.

Čtení textu proložíme zpěvem hlavního tématu, vznikne tak jednoduché rondo.

Zpíváme a čteme texty současně. Můžeme si pomoci nahrávkou. (2)

NEODBYTNÉ MYŠLENKY

Myšlenky se nás často urputně drží, jsou doslova neodbytné.

V hudební myšlence to může být nutkavá potřeba zastavit se na vybraném tónu melodie.

Sledujte mé gesto, podle kterého poznáte, jestli se na tónu máme zastavit, nebo zpívat melodii dál.

Každý sám podle sebe zastavujte na libovolných tónech melodie. Kdykoliv se můžete přidat ke zpěvu melodie. (3)

Podobně se nám při přemýšlení mohou do mysli vracet stále stejná slova. Často to jsou slova důležitá, osobitá, nevšední.

V textech Dvořákových myšlenek se objevují pro nás poněkud nezvyklá slovní spojení. Najděte je.

Opakujte tato slovní spojení několikrát za sebou.

Deklamujte je jako na divadle, přehánějte výslovnost i hlasitost.

Předvedeme, jak může vypadat divadelní deklamace na modelovém textu.

Slyším, že noviny u nás píšou, jako bych zde v Americe chtěl trvale zůstat!
O, nikdy! Mám se zde chvála Bohu dobře, jsem zdráv a pracuji pilně.

Tímto způsobem přednášíme Dvořákovy myšlenky. Mluvíme přes sebe všichni najednou.

PROVEDENÍ

Z Dvořákových myšlenek a melodie hlavního tématu I. věty Suity vytvoříme rondo podle níže uvedeného grafického záznamu. Na slovech i tónech se zastavujeme stejně jako při nácviku.
V části B si žáci texty vymění. (4)

Jsme jen krok od zjištění, jak to mohlo znít v hlavě Antonína Dvořáka.

Zkombinujte text i zpěv melodie podle grafické partitury. (5)

Pokud máte u svého textu iniciály A. D., stáváte se skrytým posluchačem, Antonínem Dvořákem. Můžete procházet mezi námi a jen poslouchat. (6)

Posadíme se do kruhu a pustíme I. větu Suity v orchestrální verzi. (7)
Nahrávku po chvíli ztlumíme a přečteme záznam z deníku:

„Mít krásnou myšlenku, to není nic tak zvláštního. Myšlenka přijde sama sebou a je-li pěkná a veliká, není to zásluhou člověka. Ale pěkně myšlenku provést a něco velikého z ní udělat, to je právě to nejtěžší, to je právě – umění!“

VÝLET POD ČELO můžeme vést jako imaginaci, (1) po které žáci zapíší svoje myšlenky na lísteček a schovají si ho do kapsy. Po závěrečném citátu Antonína Dvořáka se k zapsaným myšlenkám vrátíme, reflektujeme, zda bychom chtěli těmto myšlenkám věnovat svůj čas a energii, nebo je nechali odplynout.