Sám v davu

Antonín Dvořák je dnes ve světě vůbec nejhranějším českým skladatelem… Společně odhalíme těžkosti, se kterými se musel potýkat v osobním životě. Táhlá melodie IV. věty Suity spolu se záměrně zpomaleným pohybem je prostředkem k přemýšlení o sobě a o lidech kolem sebe.

VYMOŽENOSTI NOVÉHO SVĚTA

Amerika byla země pokroku, i Dvořák byl ohromen některými vymoženostmi, které u nás ještě nebyly známé… třeba taková prádlová guma.

Rozdáme rekvizitu – prádlovou gumu.

Zkoušíme chvíli samostatně, poté ve dvojicích, jak rekvizita funguje.

Učíme se dva základní pohyby: tah a následování, tah a protitah.

METODICKÉ VIDEO | SEZNÁMENÍ S REKVIZITOU

Dále budeme pracovat v malých skupinách po čtyřech až pěti žácích.

Je nutné, aby žáci nemluvili, ale vnímali jeden druhého.

Prádlová guma znázorňuje vztah mezi námi. Má na každém konci poutko, jedno mám zapojené já, druhé někdo jiný.

Vytvoříme tak malý svět vztahů mezi námi a pohybem je necháme ožít.

Vždy jeden ze skupiny je osamělým člověkem – pozorovatelem.

Sedí poblíž a vnímá, jak pohyb vypadá. V této roli se střídejte.

Dodržte pravidlo, že máte zapojenou jednu ruku a jednu nohu a celá skupina je propojena. Nejsou to tedy dvě dvojice.

Nedívejte se na sebe, očima sledujte vztah, reagujte na sebe.

Prádlová guma, tj. vztah mezi vámi musí být pořád napnutý.

Nemusíte se všichni hýbat pořád, někdo ve skupině se může v pohybu i zastavit.

Zapojte do pohybu i nohy a celé tělo, nikam ale jako skupina nechoďte.

Využijte rotaci, pootočte se zády k ostatním, zakloňte se.

Měňte polohu vertikálně, stlačte svůj konec vztahu k zemi, zdvihněte ruku nad sebe.

NAŠE OBAVY

Sedneme si a věnujeme chvíli přemýšlení o Antonínu Dvořákovi.

Dvořáka dnes vidíme jako velkého skladatele. Byl to však také obyčejný člověk, byť s neobyčejným nadáním, který měl i docela běžné starosti, se kterými se běžně potýkáme i my.

Pro sebe si pojmenujte jednu věc, se kterou v životě bojujete: může to být obava, zlozvyk, problém v komunikaci, vztahy.

Napište tuto svoji obtíž na lístek a schovejte si ho.

K psaní pustíme IV. větu Suity. (1)

Dvořáka přepadaly na ulici úzkosti. Pravděpodobně trpěl agorafóbií, tj. strachem z otevřených prostor a velkého množství lidí, a především z toho, že by se mu zde něco mohlo stát a nebyla by rychle dostupná pomoc.

Jak se asi cítil v Americe? Zkuste se vžít do jeho kůže: na konci 19. století měla Nelahozeves 1007 obyvatel, Praha 182 530 obyvatel a New York 2,7 mil. obyvatel.

Dvořák v New Yorku prožíval pocit osamění i touhu být s ostatními spojen, být jim nablízku.

„Město samo je velkolepé, krásné budovy a krásné ulice a pak všude veliká čistota. Draho je zde. Co u nás zlatka, to zde tolar. A toho lidu. Však jest pro mne těžké se v takovém městě pohybovat. Již delší dobu mne úzkosti přepadají. Obzvláště na rušných ulicích či na rozlehlém náměstí nemohu býti sám. I z konzervatoře chodívám domů raději se svými studenty. Nebýt mé rodiny a přátel, kteří mne na každé cestě provázejí, nevím, zda bych něco z toho všeho viděl. Cítím se někdy tak sám, a přesto neustále obklopen lidmi.“

OSAMĚLÝ ČLOVĚK

Rolí osamělého člověka je být pozorovatelem. Svět vztahů svojí přítomností ovlivňuje, zkoumá jej, ale sám vztahy s ostatními lidmi nežije.

Tip

Domluvte se, kdo z vaší skupiny bude v roli pozorovatele – osamělého člověka.

Všichni osamělí lidé si sednou do středu prostoru zády k sobě a zpočátku jen pozorují svět vztahů.

V určité chvíli vás vyzvu, aby se skupiny v pohybu zastavily do „štronza“.

V ten okamžik vstupuje do aktivity osamělý člověk.

Dojde ke svému světu vztahů, nedotýká se lidí, jen vztahů mezi nimi.

Pak se zase usadí někde na okraji prostoru a dál pozoruje svět kolem sebe.

SLYŠET POHYB

Shrneme průběh provedení. Na pozadí pustíme tiše IV. větu Suity. (1)

Přiblížili jsme se Dvořákovým pocitům osamění. V této náladě budeme vyjadřovat jeho hudbu, kterou slyšíme.

Pohybem našeho těla se budou vztahy mezi námi různě pohybovat a zachycovat tak linie Dvořákovy hudby. Jako bychom v prostoru mezi námi vytvářeli neviditelné umělecké dílo.

Určete si jednoho člověka, který s pohybem začne.

Ostatní se k němu po chvíli jeden po druhém přidají. Rozpohybujete svět vztahů postupně.

Vnímejte hudbu a přeneste ji do pohybu vztahů.

Jakmile vstoupí do světa osamělý člověk, skupina strne.

Znovu se rozpohybujete, až si opět sedne na zem.

Ke konci hudby vás vyzvu, abyste svůj pohyb všichni opustili.

Postupně se zastavíte a svoji rekvizitu – vztah – odložíte na zem doprostřed prostoru.

Pomalu se rozestoupíte tak, abychom utvořili jeden velký kruh.

Nyní se rozejděte do svých malých světů.

PROVEDENÍ

Necháme žáky, aby tvořili sami, nebo v průběhu skladby slovně vedeme jejich pohyb. Řídit se můžeme poznámkami v partituře, (2)

nebo využijeme nahrávku s průvodním slovem. (3)

„Již delší dobu mne úzkosti přepadají. Nebýt mé rodiny a přátel, kteří mne na každé cestě provázejí, nevím, zda bych něco z toho všeho viděl. Cítím se někdy tak sám, a přesto neustále obklopen lidmi.“

Na začátku jen stůjte a poslouchejte hudbu. (1)

REFLEXE

Chvíli jen pozorujte vztahy na zemi.

Vypadají dost jinak, než když jsme je drželi mezi sebou.

Vztah je něco, co existuje mezi dvěma lidmi. Aby byl krásný a mohl žít, je třeba, aby se o něj oba starali.

Co se stane, když vztah opustíme? Přestane existovat, nebo tu stále je?

Poraďte Antonínu Dvořákovi, jak by mohl řešit svůj problém. Napište svoji radu na druhou stranu lístku z úvodní aktivity a vložte jej mezi vztahy na zemi.