DVOŘÁK MUSEUM

Dvořákovo působení v New Yorku po celou dobu provázela pozornost amerických médií i veřejnosti. Nebylo by divu, kdyby přímo v New Yorku vzniklo slavné interaktivní Dvořák Museum, kde můžete za pár pencí zjistit, jak vypadal Dvořákův pracovní den a jaký oddech si mistr po práci dopřával.

„Sedím právě u stolu a mám před sebou ukrutné haldy not všeho druhu. Můj způsob života je zde asi takovýto. Vstávám as o čtvrté a vydám se na procházku – k potoku nebo řece – a o páté ranní se vracívám. Po procházce pracuji, v sedm hodinu již sedím v kostele u varhan. Pak si jdu trochu popovídat, a zas domů a zase pracovat. Nu a pak zase na procházku do přírody.“

ODPOČINEK

Zamyslete se, jak nejraději odpočíváte.

Předveďte to jako němá socha.

Na tlesknutí sochu pantomimicky rozpohybujte.

Tip

JAK TRÁVIL ČAS ANTONÍN DVOŘÁK

Na zem rozložíme texty vzpomínek. (1)

Aktivita bude pantomimická, od této chvíle nemluvte.

Projděte si Dvořákovy vzpomínky a přečtěte si, jak trávil čas během svého pobytu v Americe.

Zastavte se u té vzpomínky, která vás nejvíce zaujala. Ale dbejte na to, aby vznikly podobně velké skupiny.

Činnost ze vzpomínky vyjádřete pantomimicky.

Pokud jsou ve vzpomínce činnosti dvě, vyberte si jednu.

Skupiny postupně předvádějí vymyšlenou pantomimu. Ostatní pozorují a odhadují, jak trávil Antonín Dvořák čas. Po chvíli začneme číst nahlas vzpomínku. Stanoviště zároveň označíme cedulkami s názvem sochy. (2)

„Já ty slavnosti nemám rád! A když se stane, že na nějaké musím být, jsem jako na jehlách. Amerikáni očekávají veliké věci ode mne, a hlavní je, abych prý jim ukázal cestu do zaslíbené země a říše nového samostatného umění, zkrátka vytvořit muziku národní! Když prý malý národ český má takové muzikanty, proč by oni to mít nemohli, když jejich země a lid je tak obrovský! To o mně Vám jen tolik, co americké noviny neustále píší!“

PROGRAMOVÁNÍ SOCHY

Dvořákovi nebyla sláva příliš příjemná, ale v Americe si ho veřejnost velmi považovala. A když se Američané nadchnou, chtějí o slavné osobě vědět vše. Taky vyrobí spoustu reklamních předmětů nebo postaví muzea.

U Dvořáka nelze jinak: celé muzeum je interaktivním technickým divem, sochy se totiž za malý poplatek mohou hýbat.

Postavte se jako socha, tj. pevně a strnule do výchozí pozice.

Zkuste svůj pohyb zestručnit tak, aby bylo stále patrné, o jakou činnost jde.

Pohyb sochy má teď začátek a konec, který se opakuje stále dokola.

NÁVŠTĚVA MUZEA

Promítneme fotografii Dvořák Museum. (1)

Vítejte ve Dvořák Museum.

Domluvte se ve své skupině, kdo bude nejprve sochou a kdo návštěvníkem muzea. Později budete mít příležitost si role vyměnit.

Sochám rozdáme masky, (2) které si pomocí pásků nasadí na hlavu jako korunu. Návštěvníkům rozdáme činelky.

Prohlídka samozřejmě probíhá za zvuků Dvořákovy Suity A dur. (3) Jako sochy stojíte ve výchozí pozici na svém stanovišti, začnete se hýbat až ve chvíli, kdy návštěvníci zaplatí, tj. cinknou před vámi na činelky. Po chvíli zase ztuhnete.

Jakmile se ozve ticho a odlišná hudba, sochy si vymění role s návštěvníky.

KNIHA NÁVŠTĚV

Rozložíme na zem několik listů papíru.

Po silném zážitku z výstavy máte možnost vyjádřit svůj názor do knihy návštěv.

Jakých detailů jste si všimli? Co říkáte na hudbu? Nebojte se to napsat kurátorovi výstavy pěkně upřímně.