MĚLO TO BÝT BAREVNÉ!

Tuto hudbu složil Antonín Dvořák nejdříve pro klavír, ale o rok později ji rozepsal pro celý orchestr. Orchestrální verze byla provedena až deset let po jeho smrti.

Poslechněte si kousek původního znění (1)

a kousek nového provedení pro orchestr. (2)

Odhalíme nerozvinutý bod To Do listu: Ať je to barevné jako jeho hudba.

Hudba v nás vzbuzuje emoce – přivádí nás k myšlenkám, inspiruje, vyvolává představy.

Dokonce záleží na tom, jaký nástroj zrovna hraje, každý totiž vzbuzuje jiný dojem.

V hudební terminologii se zvukovému odstínu říká barva.

Dáme žákům barevnou škálu a pustíme orchestrální ukázku: (2)

Nejprve jen poslouchejte a zkuste si pojmenovat barvu, která se vám vybaví.

Vyberte z barevné škály jednu barvu, kterou v hudbě nejvíce slyšíte.
Neřešte nyní přesný odstín.

Až vám řeknu, všichni najednou ukážete svou volbu.

Barevnou volbu žáků popíšeme a rozdělíme dle barevných skupin. Zhodnotíme, jaká barva z jejich volby vyplynula jako hlavní, která je na druhém místě. Barevnou volbu necháme ve třídě na viditelném místě.

Vyzveme žáky, aby si pro následující práci našli stanoviště podle prvního písmene názvu obrazu, na němž nechali svůj střípek.